Uvědomuji si, že s reformní pedagogikou na konzervativní Právnické fakultě moc nepochodím. Jenže stav, kdy každá katedra usiluje o co nejvíce povinných předmětů, aby měla jisté peníze, mi přijde neudržitelný. Je tolik oblastí práva a tolik nových jich vzniká a nelze do studia obsáhnout vše. Stejně tak mi přijde nesmyslné, když si udržujeme archaický pětiletý program, který neumožňuje mobilitu studentů. Když někdo chce pouze základy práva a na magisterské studium jít někam jinam, stejně musí studovat pět let a projít si peklem, který představují některé z předmětů. Po třech letech studia totiž nemá nic, zatímco jeho kamarádi z jiných fakult už jsou bakaláři. Jako bizarní mi přijde taky to, že se místo univerzálně použitelných znalostí učí především platné právo a ani se neuznávají předměty absolvované v zahraničí. Takže zahraniční i mezioborová mobilita poměrně dost selhává.
Tady najdete souhrn některých mých výkřiků na zasedání Akademického senátu, které se týkají předmětů v magisterském studiu.
Vícesemestrální masakry
Oldřich Florian uvedl, že se v reakcích na svůj příspěvek ztratil. Otázal se proto, zda se vážně nijak neuvažuje o rozdělení vícesemestrálních předmětů, kdy by byla zkouška na konci každého z nich a nejednalo by se o jeden obrovský předmět. Dodal, že na Univerzitě Palackého v Olomouci (UPOL) to tak mají. Děkanka uvedla, že nevidí důvod, proč by to mělo být rozdělené. Katedra soukromého práva na PrF UPOL má poněkud jiný systém, PrF MU se drží klasičtějšího pojetí, což osobně považuje za správné. Shrnula, že nad tímto rozdělením předmětů vedení fakulty neuvažovalo. Jana Jurníková navázala tím, že touto cestou vedení fakulty neuvažovalo. Podotkla, že ale ani vnitřní diskuze nad novou koncepcí neproběhla.
Rozdělení studia
Oldřich Florian uvedl, že pokud se bude PrF ptát zaměstnavatelů, nedozví se nic více než to, co od kateder. Dle jeho názoru by se měla vést diskuze ne o tom, co má být obsahem kurikula, ale o tom, zda dát studentům větší svobodu v rozhodování, jak se chtějí v průběhu studia specializovat, dát jim možnost „osekat“ povinné předměty na minimum, a možná zahájit diskuzi o tom, zda by nebylo vhodné rozdělit pětiletý magisterský studijní program na tříletý bakalářský a dvouletý navazující magisterský. Děkanka sdělila, že v žádném případě.
Satan Michal Bobek a zajímavý podnět do diskuse
Oldřich Florian k vyřčeným slovům, že se jedná o názorovou otázku, položil dotaz, dle kterého by jej zajímalo, jak se právnická akademická obec dnes – s odstupem času – staví k tomu, co psal Michal Bobek ve svých článcích v Právních rozhledech v roce 2005, kde dává jasně najevo názory na výuku na českých právnických fakultách. Dodal, že věci, o nichž tam píše a které kritizuje, se dodnes nezměnily, při změně data platí i pro dnešní dobu. Děkanka uvedla, že se jedná o zajímavý podnět do diskuze, neznamená to, že má pan kolega pravdu.
Kredity? Kašlat na ně!
Oldřich Florian ke kreditům uvedl, že na to upozorňuje proto, že každý studijní plán má být rozvržen tak, aby odpovídal počtu kreditů, co za ně student dostane. To, že je to povinná součást výuky, není důvod, aby to bylo podhodnocené. To, že jsou na PrF podhodnocené předměty, by mohlo být impulzem k tomu, aby se konečně s rigidním studijním plánem začalo něco dělat. Oborné praxe jsou jen částí tohoto problému, problém je daleko větší. Pokud by se měla zachovat současná kreditová dotace, pak by považoval za vhodné ubrat čas, co student musí odbornou praxí strávit.