Snažil jsem se v červnu na senátu řešit nastavení odborných praxí. Z diskuse jsem nebyl moc šťastný, jelikož jsem měl pocit, že moje výhrady vůbec nebyly vyslyšeny. Jsem rád, že dva ze tří kandidátů na děkana zmínili problematiku odborných praxí ve svých volebních programech. Filip Křepelka uvádí, že si dokáže představit utlumení povinných odborných praxí. Martin Škop zase chce otevřít diskuse o tom, jak povinné praxe nastavit, aby byly pro studenty přínosem, nikoliv pouze nutným zlem. Tak snad budou výhrady vyslyšeny novým děkanem.
Zde jsou shrnuty problémy, které mám s odbornými praxemi:
Zde je zápis ze zasedání:
Předseda senátu uvedl bod II. programu rekapitulací situace týkající se podnětu Oldřicha Floriana, jemuž se na něj dostalo odpovědi pana proděkana Svatoně podle Statutu PrF MU a Jednacího řádu AS PrF MU, následně proběhla ze strany Oldřicha Floriana další komunikace, nyní je téma odborných praxí studentů zařazeno jako bod k projednání na zasedání AS, který by měl dospět k nějakému závěru, co by dále mělo vyplynout, aby to zástupci AS i vedení PrF nepovažovali dál za otevřenou otázku, o které je třeba dál jednat. Upozornil, že by však nemělo docházet k opakování již řečeného, a udělil slovo Oldřichu Florianovi jako navrhovateli tohoto bodu programu pro stručné uvedení, přislíbil poté poskytnout prostor i panu proděkanu Svatoňovi a garantce Sochorové.
Oldřich Florian poděkoval za slovo a uvedl, že doufá, že alespoň část přítomných četla jeho dopis zaslaný v květnu, v němž formuloval výhrady, se kterými souhlasila i Studentská komora AS, týkající se nastavení předmětů Odborné praxe na PrF MU. Své výhrady strukturoval do sedmi částí. První z nich se věnovala formálním požadavkům kladeným na studenta, jenž musí před začátkem odborné praxe ohlásit, kde ji bude vykonávat, a do dvaceti pracovních dnů po obdržení potvrzení jej doručit na PrF. V dalších částech se věnoval méně formálním záležitostem: odborné praxe jsou rozděleny do dvou fází v různých oblastech, přičemž některé vybrané oblasti jsou v obou fázích, což dle jeho názoru vytváří nerovné podmínky, konkrétně se jedná o oblast advokacie a podnikové praxe, v nichž lze vykonat všechny předměty Odborné praxe, ostatní oblasti jsou přiřazeny právě k jedné ze dvou fází. Zopakoval, že to dle jeho názoru vytváří nerovné podmínky u různě zaměřených studentů. Zároveň se nedomnívá, že by se studenti měli omezovat v tom, kam musí jít pracovat.
Další bod se týkal samotných oblastí odborných praxí, k němuž uvedl, že jsou studenti, kteří se účastní jiných aktivit, které jsou časově náročné a rozšiřují jejich znalosti či dovednosti stejně dobře jako odborné praxe, příkladem organizování konference, pořádání moot courtů, psaní odborných článků, ale tito studenti si je nemohou nechat uznat jako odbornou praxi. Navrhuje proto oblasti odborné praxe rozšířit. Další část se věnuje právním klinikám, které mají dvě části – teoretickou a praktickou –, kdy praktickou část si rovněž nelze nechat uznat jako odbornou praxi. Čtvrtou část představují prerekvizity, kdy první fázi odborných praxí si lze zapsat až od šestého semestru při splnění podmínky prerekvizit ve formě zkoušek a zápočtů, druhou fázi odborných praxí pak lze absolvovat od osmého semestru. K těmto omezením uvedl, že si nemyslí, že pro posouzení připravenosti nebo nepřipravenosti je rozhodující to, v jakém semestru se student nachází a zda se mu podařilo uspět u všech zkoušek. Mnozí studenti si musí nechávat předměty Odborné praxe až do posledního ročníku studia, to je podle něj poměrně nežádoucí situace.
O další části představované kreditovým ohodnocením odborných praxí již hovořil s proděkankou Jurníkovou i prorektorem Bulantem, za současné podoby odborných praxí čítajících tři sta dvacet odpracovaných hodin je jejich hodnota podle Studijního a zkušebního řádu MU jedenáct až dvanáct kreditů, v reálu student dostane celkem čtyři kredity. Dodal, že prorektor Bulant říkal, že to rozhodně není v pořádku, také není v pořádku zdůvodnění proděkana Svatoně v jeho dopise. Další formální věcí je matoucí označení v IS, kdy si studenti mohou zapsat i odborné praxe z oblastí, které v dané fázi absolvovat nemohou a nejspíš až po absolvování praxe se dozví, že ji absolvovat nemohli. Takové případy řešil se studenty, kteří v průběhu vykonávání praxe zjistili, že ji absolvovat nemohou, a řešili výjimky.
Závěrem poukázal na to, že chybí předpisy upravující předměty Odborné praxe, neboť se jedná o předměty jiného charakteru, nezaměřeného primárně na studium, ale na nucenou práci. Připadá mu zvláštní, že jsou upraveny jen sylabem a ne silnějším předpisem, že jejich právní úprava je závislá jen na rozhodnutí garanta. Shrnul, že to je sedm oblastí, kterým se věnoval, a dodal, že bude rád za reakce ze strany vedení PrF nebo senátorů AS.
Ve 13:32 hodin přišel Petr Lavický.
Předseda senátu doporučil diskuzi strukturovat po jednotlivých oblastech a požádal paní děkanku nebo pana proděkana Svatoně o vysvětlení.
Jan Svatoň uvedl, že zatím nic vysvětlovat nebude, má připomínku k proceduře. Podle Statutu PrF MU pokud člen AS klade otázky či interpelace, směřuje je – jak se stalo – paní děkance, která je směřovala na rezortně příslušného proděkana, jenž připravil podklady a předložil je děkance, děkanka po projednání s kolegiem děkana předložila tento materiál AS, který se má s těmito odpověďmi seznámit a zaujmout stanovisko, tak se však nestalo. Naopak se s nimi pracovalo jiným způsobem v podobě konzultace s panem prorektorem. To by mohlo být v pořádku, ale ne za stavu, kdy AS ještě ani neprojevil svou vůli, zda jsou tyto záležitosti akceptabilní, tolik k otázce procedurální.
K otázce věcné uvedl, že v příslušných odpovědích je jasně a zřetelně odpovězeno tak, aby bylo možné udělat si ucelenou představu o problému odborných praxí. Poznamenal, že odborné praxe jsou v režimu projektu, který získala v minulosti PrF, jenž má své nároky a požadavky. V okamžiku, kdy problematika přešla do rezortu proděkana pro strategii a rozvoj fakulty – kdy ji dostal do svého rezortu –, zamysleli se nad některými otázkami, jež by bylo snadné uvést do jednodušší podoby, zabralo to velmi mnoho času, ale během půl roku se ukázalo, že by některé kroky mohly být zjednodušeny. Byl vytvořen podkladový materiál, projednaný s vedením PrF a schválený AS, jenž byl kvitován. Vše je obsaženo v příloze materiálu, který předložila děkanka AS.
Konstatoval, že v tomto směru je zatím postupováno tak, jak by postupováno být mělo. Není třeba zopakovat odpovědi, které podali snad v plně kvalifikované podobě. Závěrem poznamenal, že minulý týden na PrF proběhla inspekce z MŠMT, jež se zabývala plněním daného projektu, který má udržitelnost do 31. prosince 2018. Z písemných závěrů této kontroly je konstatováno, že je vše v pořádku. To je vše, co v tuto chvíli považuje za vhodné a důležité uvést.
Předseda senátu poděkoval a udělil znovu slovo Oldřichu Florianovi.
Oldřich Florian ve vztahu k proceduře uvedl, že si nemyslí, že udělal něco špatně, když konzultoval odpověď s vedením MU. Osobně mu přišlo tíživé, že dostal odpověď týden před začátkem zasedání AS, zjišťoval informace, „kde se dalo“, snažil se napsat reakci na předložené argumenty. Jako senátor má dle čl. 23 odst. 6 Statutu PrF MU právo klást akademickým funkcionářům otázky a, jak proděkan Svatoň správně poznamenal, senátor vyjadřuje stanovisko k odpovědi daného akademického funkcionáře. Zopakoval, že si nemyslí, že udělal něco špatného.
Jan Svatoň uvedl, že nezaznělo, že Oldřich Florian udělal něco špatně, ale připomínky k proceduře. Nic víc, nic méně. Byl by rád, aby se kroky vykládaly tak, jak byly.
Oldřich Florian sdělil, že neví, zda má reagovat na všechny argumenty, co padly, posílal je v e-mailu, uznal, že jej v pátek zaslal poměrně pozdě. Chápe, že nebyl dostatek času se s jeho obsahem seznámit. Nicméně některé reakce mu přišly nelogické, některé zachází až příliš do osobní roviny: pan proděkan zdůrazňuje, že byl on osobně jeden z mála studentů, kterým byla výjimka pro absolvování předmětů Odborné praxe udělena v oblasti, která nespadá do dané fáze. To nepovažuje za zcela v pořádku. Dodal, že si není jistý, zda má vše reprodukovat zde na zasedání AS.
Předseda senátu reagoval, že asi ne. Uvedl, že každý senátor může klást otázky a pan proděkan jako akademický funkcionář na ně podá odpověď, v následující fázi ji může AS jako celek odhlasovat jako nedostatečnou a bude požadovat odpověď novou. Diskuze, která se nyní má vést, je o tom, zda odpověď je, nebo není dostatečná. Není si jist, zda je na to AS připraven. Buď může proběhnout diskuze nyní, nebo Oldřich Florian doplní písemně podklady, aby si AS mohl udělat obrázek, a jde i o to, zda by vůbec Oldřich Florian navrhl, že je odpověď nedostatečná. Je třeba se shodnout na tom, co chce AS udělat. Zda chce zpochybnit úplnost odpovědi, nebo vést navazující debatu, kdy proces z hlediska otázky a odpovědi považuje za ukončený. Ať pan proděkan Svatoň nemá – v tomto případě oprávněný – pocit, že AS vykračuje z oficiální procedury dotazu a odpovědi dle čl. 23 odst. 6 Statutu PrF MU. Sám neví, co byla další reakce ze strany Oldřicha Floriana, je otázkou, jak by se mělo z hlediska procesu pokračovat, aby se Oldřich Florian a pan proděkan Svatoň vůbec protnuli, zatím se možná míjí v tom, co to je.
Tereza Kyselovská se otázala, jak budou vypadat odborné praxe po 31. prosinci 2018, kdy skončí původní projekt.
Jan Svatoň odpověděl, že odborná praxe bude pokračovat, jedná se o akreditovaný studijní plán. Jediné, co se změní, což bylo v mezidobí dojednáno garantkou magisterského studijního programu v oboru Právo profesorkou Kalvodovou a proděkankou Jurníkovou, je navýšení počtu kreditů. Pokud Rada pro vnitřní hodnocení MU (RVH) nedoporučí odbornou praxi zcela zrušit, bude pokračovat v podobě, v jaké zatím je. Změny jsou vždy možné. Zdůraznil, že odborná praxe není Svatoňův statek, je záležitostí výchovy a vzdělávání studentů na PrF, podle jeho osobního mínění je vhodná a důležitá, ale jestli bude odborná praxe a v jaké podobě bude, není záležitostí jeho vůle.
Tereza Kyselovská se otázala, zda se plánovalo, že se upraví nebo změní.
Jan Svatoň odvětil, že změny jsou vždy možné. Zatím se podoba odborné praxe osvědčila, až na tyto materiály. Pokud by v materiálech bylo něco vhodného nebo užitečného, do změn se to může promítnout. Není to uzavřený systém, skelet, skleněná krychle, do níž by se nemohlo vstoupit ani z ní vystoupit, stále má vstupy a výstupy.
Lenka Sochorová doplnila, že na základě požadavků studentů, administrativy i akademiků došlo před dvěma lety ke změnám, kdy minulý AS s nimi vyslovil souhlas. K proměnám došlo, což neznamená, že v budoucnu k dalším nemůže dojít. To, že projekt skončí, neznamená, že skončí odborná praxe.
Damir Solak reagoval na slova pana proděkana Svatoně o kreditové zátěži tím, že o tom s paní proděkankou Jurníkovou hovořil, kdy říkala, že se zvýší počet kreditů z jednoho na dva u každého předmětu Odborná praxe I, Odborná praxe II, Odborná praxe III a Odborná praxe IV. I za současného stavu bude navýšení nedostatečné a neodpovídající časové dotaci, počet kreditů by měl být daleko vyšší než je jeden nebo dva kredity.
Věra Kalvodová uvedla, že se jedná o kreditovou hodnotu tak, jak byla schválena RVH do akreditace na příštích deset let. Ve vztahu k MU se otázka kreditů praxí řešila, i na jiných fakultách je vnímán problém, že kreditová hodnota praxím neodpovídá. Dodala, že pan prorektor osm kreditů kvitoval, akreditace byla udělena. Neříká, že to nelze změnit, je však třeba si uvědomit, že všechny předměty mají nějakou kreditovou zátěž. Když se někde kredity přidají, jinde se musí ubrat, toto je kompromis.
Děkanka doplnila, že kreditové ohodnocení odborných praxí je obecně problém, ale MU nechce tyto praxe zrušit jen proto, že se nevejdou do tabulek. Usiluje se o kompromis, aby to fungovalo. Praxe je pro studenty velmi důležitá.
Petr Mrkývka nejprve uvedl, že kredity zde byly později než celé studijní plány a praxe. Když studoval on i když studoval docent Svatoň, odborné praxe byly, postupně se vyvíjely, jejich dnešní podoba skutečně není výmyslem pana docenta Svatoně. V tomto ohledu se jej zastává, neboť navazuje na to, jaký byl výsledek úspěšného projektu, jenž byl administrativně složitější, podařil se mu husarský kousek – z velkého byrokratického balíku, který měl své důvody – vytvořil schůdnější, což kvitoval i minulý AS. Dle jeho názoru odborné praxe mají být a musí být, tento ždibeček praxe, co vykonávají studenti PrF, je v porovnání s praxí zubařů ničím, ale aspoň něčím, co ukazuje skutečné žití v právnické branži.
Osobně by se přikláněl k tomu, že nejen studenti, ale i začínající pedagogové by si měli sáhnout na lidské dno, pokud budou stát v taláru a rozhodovat o bytí a nebytí někoho, měli by něco vědět o životě. U právních klinik jsou skleníkové podmínky. Ohradil se proti tomu, co bylo vyřčeno a napsáno o tom, že praxe jsou nucená práce. Všichni, kdo odborné praxe připravovali a tvořili studijní plány, by si měli dovolit požádat o omluvu, protože se o nucenou práci nejedná, je z toho rozčílený. Dále ke kreditům za odborné praxe uvedl, že byl i názor, že by se za ně neměly udělovat žádné kredity, neboť je to povinná a zvláštní součást studia, tak jako napsání diplomové práce atd. Kredity byly pasovány na existující studijní plán, předměty na PrF jsou z hlediska kreditů podhodnocené, ale PrF má určitý standard vzdělávání v rámci oblasti práva, který musí naplnit bez ohledu na to, že byly vymyšleny ECTS kredity. V souvislosti s možným nulovým ohodnocením odborných praxí se zeptal, co je při odborné praxi za výuku. Odpověděl, že při odborné praxi se nejedná o výuku, ale o získávání dovedností.
Členění praxí je otázkou dalšího vývoje, dřívější členění, které umožňovalo vidět, kde student praxi vykonával – zda v advokacii nebo v justici –, bylo administrativně velmi náročné. Domnívá se, že vytahovat téma odborných praxí v době, kdy je v podstatě akreditace schválena, je trochu zvláštní. Závěrem se Oldřicha Floriana otázal, zda se jedná o jeho osobní problém, nebo o obecný problém všech pěti ročníků daného magisterského studia.
Ve 13:49 hodin přišel Jakub Pohl.
Ladislav Vyhnánek poznamenal, že se za sebe necítí připravený natolik, aby se mohl AS na něčem usnést. Jsou dvě nebo tři uvedené věci, na kterých by se v zásadě shodnul, ale odborné praxe nejsou špatná myšlenka, dokonce by byl pro „kolečko“, tedy pro to, aby studenti neměli možnost vybírat si, kde odbornou praxi absolvují, museli by ji absolvovat ve více oborech. Poukázal v této souvislosti na model německého referendariátu, jenž se mu líbí. Dílčí problémy však v oblasti odborných praxí vidí, domnívá se, že by se mohlo diskutovat o otázce prerekvizit, osobně mu nepřipadalo, že by mu odborná praxe ve druhém ročníku dala méně než v ročnících vyšších. Nedomnívá se, že by se nedala uznat jedna právní klinika za jednu čtvrtinu praxe, ale na druhou stranu nikoliv uznat zcela, to by ničilo účel, aby studenti právo poznali z více stran, což je nenahraditelná zkušenost. Ke kreditovému ohodnocení uvedl, že by za praxe mohly být udělovány kredity, ale ne více než dva, většina předmětů na PrF je podhodnocená, jiný počet by znamenal celkové rozbití studijního plánu, což není politicky možné. Debata je pak v podstatě naříkáním, které realisticky k ničemu nebude, ale domnívá se, že dílčí věci k diskuzi zde jsou.
Oldřich Florian ke kreditům uvedl, že na to upozorňuje proto, že každý studijní plán má být rozvržen tak, aby odpovídal počtu kreditů, co za ně student dostane. To, že je to povinná součást výuky, není důvod, aby to bylo podhodnocené. To, že jsou na PrF podhodnocené předměty, by mohlo být impulzem k tomu, aby se konečně s rigidním studijním plánem začalo něco dělat. Oborné praxe jsou jen částí tohoto problému, problém je daleko větší. Pokud by se měla zachovat současná kreditová dotace, pak by považoval za vhodné ubrat čas, co student musí odbornou praxí strávit.
K otázce, zda se jedná o jeho osobní problém, nebo problém všech pěti ročníků, uvedl, že většině studentů nastavení odborných praxí nevadí, dokáží se zařídit a neřeší jej, ale jemu samotnému, ale i dalším studentům zaměřeným spíše jinak než prakticky připadá, že nastavený systém jde v jejich neprospěch v porovnání s jinými spolužáky. Nezastává se většiny studentů, nezastává se studentů všech pěti ročníků, ale menší skupiny studentů, kteří berou studium na PrF spíše jako společenskovědní a nechtějí trávit tři sta dvacet hodin svého času tím, že budou levná pracovní síla v advokátní kanceláři.
Děkanka se silně ohradila proti takovýmto řečem, označila je za nehorázné, urážející nejen pana proděkana Svatoně, ale i celou PrF a všechny, kteří koncepci odborných praxí vytvořili.
Lukáš Buchta uvedl, že Studentská komora AS možná ne zcela stojí za napsanými argumenty, ale určitě souhlasí s tím, že by bylo vhodné zjednodušit přihlašování na odborné praxe, kdy je nyní nutné přihlásit se na praxi, donést potvrzení o absolvování praxe a kdy jsou praxe rozděleny do dvou fází. Je pro zachování praxí, ale současně pro zjednodušení přístupu studentů k nim. Směrem k vedení PrF vznesl dotaz, zda na základě diskuze a projednávání bodu II. programu se plánují nějaké změny ve vztahu k fungování povinných praxí.
Děkanka odpověděla, že koncepce odborných praxí byla ve své podobě schválena AS PrF před dvěma lety, po dvou letech je nemoudré a nevhodné dělat razantní změny, nejsou dostatečně relevantní data, zda je systém špatný. Je třeba, aby se nějakou dobu aplikoval – AS schválený jako dobrý a správný– tento postup, po vyhodnocení za čtyři nebo pět let fungování je možné činit případné změny. Zopakovala, že měnit však koncepci odborných praxí každé dva roky je nemoudré. Je zásadně proti takové změně. K otázce rozdělení odborných praxí na dvě části uvedla, že jej považuje za velmi dobré a velmi moudré, neboť student zvládne soukromoprávní blok předmětů a pak jde na soukromoprávní praxi, pak zvládne veřejnoprávní předměty a následně jde na veřejnoprávní praxi. Připomněla, že koncepce odborných praxí byla podpořena a schválena AS. Shrnula, že v žádném případě není zastáncem razantních změn, o dílčích změnách lze diskutovat. Chce, aby AS postupoval v souladu s čl. 23 odst. 6 Statutu PrF MU. Každé dva roky dělat novou koncepci odborných praxí jí připadá zcela absurdní.
David Sehnálek uvedl svůj postoj k věci tím, že má formální stránku, o níž hovořil pan proděkan Svatoň, a obsahovou stránku, o níž hovořil pan docent Mrkývka. Osobně nepovažuje za vhodné, aby se do věci zapojovala MU, v první řadě by se vnitřní záležitosti měly vyřešit v rámci AS a PrF, a to lepším, kolegiálnějším postupem než na posledním zasedání AS, kde se probíralo něco, co nebylo řádně na programu, a kdy nebyly dotčené osoby přítomny. K obsahové stránce věci uvedl, že plně souhlasí se slovy pana docenta Mrkývky, má za to, že by nevadilo, kdyby kredity za odbornou praxi byly nulové. Ztotožňuje se s tím, co zaznělo o tom, že měnit pravidla každé dva roky s novou studentskou nebo učitelskou komorou bez serióznějších důvodů není šťastné.
Lenka Sochorová uvedla, že pro každou změnu v rámci odborných praxí je poměrně dlouhé období, než se dostane do života. Tak, jak byly odborné praxe nastaveny před dvěma lety, až nyní studenti poprvé vykonávají praxe druhé fáze, velmi dlouho trvalo, než lze nastavenou podobu aplikovat, začalo se od třetích ročníků. Při diskuzi o jakékoliv další změně se hovoří o roku 2020. K přihlašování uvedla, že před změnou odborných praxí si student musel zaregistrovat předmět Odborná praxe v registračním období, v květnu již musel vědět, že v listopadu půjde na praxi, pokud nešel, daný předmět opakoval, což bylo problematické. Dále musel vyplnit odpovědník čítající přes deset otázek, kam na praxi půjde, po skončení praxe vyplnil další odpovědník, což mělo svou hodnotu, neboť na základě dat bylo možné navázat komunikaci s poskytovateli, a odevzdat potvrzení o absolvování odborné praxe. Nyní byl tento postup eliminován na registraci a pět otázek a odevzdání potvrzení o absolvování odborné praxe, což je dokument, na základě kterého student žádá o udělení zápočtu. Pro omezení administrativy se udělalo maximum, více dle jejího mínění omezit nejde. K tomu, proč se získávají data před nástupem studenta na praxi, na což se ve své reakci ptal pan Florian, uvedla, že to má svou logiku, neboť se jedná o povinný předmět realizovaný PrF, proto by měla vědět, kde se bude student nacházet, tak jako se přihlašuje u jiných předmětů do seminárních skupin. Uzavřela, že se administrativní zátěž snížila o 90 %.
Petr Mrkývka doplnil, že sbírání informací se dělalo z důvodu projektu. Dodal, že snížení administrativní zátěže je význačné a registrace předem je třeba také kvůli pojištění, na studenty PrF se vztahuje pojistná smlouva, je tedy třeba o studentovi něco vědět.
Oldřich Florian poděkoval za upřesnění ohledně pojišťoven. Uvedl, že se mu nelíbila reakce ze strany vedení PrF, že je to k získávání informací a ke kontrole, která stejně probíhá na konci, jakmile student donese potvrzení. V reakci na paní děkanku týkající se rozdělení odborné praxe do dvou fází uvedl, že jsou oblasti rozděleny na tzv. soukromoprávní, kam spadá i práce v exekutorském úřadu, a tzv. veřejnoprávní. Je zde problém, proto mluvil o tom, proti čemu se paní děkanka ohradila, proč je v obou fázích praxe v advokacii a podniková praxe. Připadá mu, že se PrF snaží vyhovět většině studentů, do těchto oblastí chodí většina z nich, což však poukazuje na to, že nastavení je špatně. Chápe argumentaci, že rozdělení je proto, aby byla praxe absolvována průběžně, ale to lze vynutit i bez stanovení okruhů, ve kterých musí studenti praxi vykonat. Nemyslí si, že je nutné, aby to PrF regulovala, ať si poskytovatel praxe rozhodne sám, zda student něco umí a zda jej chce.
Děkanka v reakci na slova Oldřicha Floriana uvedla, že již student prvního ročníku PrF ví, že hranice mezi soukromým právem a veřejným právem nejsou zcela zřetelné, ale právní teoretici i právní praktici stále určité členění na právo soukromé a veřejné stále ctí. Tvrdit, že v advokacii se nedělá obojí – soukromé i veřejné – právo, tvrdit, že podniková praxe nesvědčí o aplikaci soukromého a veřejného práva, svědčí o neznalosti práva jako takového, systém je propletený a provázaný. Domnívá se, že je systém nastaven velmi dobře a racionálně. Praxe se musí vyvíjet podle toho, jak student studuje. Nelze aplikovat veřejné právo v prvním nebo druhém ročníku, když o něm student nic neví. To je přece absurdní.
Oldřich Florian poukázal na to, že praxe v nestátní neziskové organizaci je zařazena do tzv. soukromoprávní oblasti, což dle jeho mínění postrádá logiku, neboť i tam se může student setkat se soukromým i s veřejným právem, je to zvláštní dělit odborné praxe tímto způsobem.
Marek Tesař uvedl, že je nyní vidět, že Studentská komora AS není názorový monolit. Nyní zaznívá to, co se domníval, že již její členové argumentačně vypořádali mezi sebou. Příjemně jej překvapilo, že Komora akademických pracovníků je schopna vidět drobné nedostatky odborných praxí právě třeba ve formalismu. Problém spatřuje v komunikaci, o němž se hovořilo i na minulém zasedání AS. Bylo by dobré, kdyby se věci spojené s obornými praxemi, tak, jak jsou, řekly předem na informační schůzce, včetně pojištění, vlastně nejsou ničím šokujícím. Dodal, že se setkal i s námitkou, že byrokracie s odbornými praxemi spojená je neúnosná.
Lenka Sochorová reagovala sdělením, že je třeba učinit administrativní kroky čtyřikrát během čtyř praxí. Na informační schůzce říkává, že vyplnění zabere třináct vteřin života, to není moc.
Marek Tesař uvedl, že pro něj to nesnesitelnou překážku nepředstavuje.
Petr Lavický uvedl, že mu přijde až neuvěřitelné, když vidí, že je část studentů, již se brání tomu, aby vykonávali právní praxi. Když už ji musí vykonávat, berou to jako nutné zlo a „nucenou práci“. Uvedl, že by se to mělo brát tak, že studují proto, aby se něco naučili a dozvěděli, praxe je nezbytnou součástí studia. Není v možnostech PrF, aby se praktická dovednost nacvičila na seminářích, je lepší jít do advokátní kanceláře či k soudu. Kdyby byla praxe pestrá, jak říkal Ladislav Vyhnánek, bylo by to ještě lepší. O kredity snad vůbec nejde, neboť se naučí studenti něco, co by se na PrF nedozvěděli, což je v pořádku, protože výuka na PrF by měla směřovat především k výuce právní vědy, k teoretickým informacích, které si studenti osvojí prakticky v rámci praxe. Nikdy by jej nenapadlo, že se povede diskuze o tom, že odborná praxe nemá být, nebo že jí má být méně. Plně souhlasí s tím, co zaznělo od kolegů. K technickým zjednodušováním uvedl, že odstraňování nadbytečné administrativní zátěže se nebrání, vadí mu však zpochybňování ideje praxí.
Předseda senátu konstatoval, že se vedou dvě debaty. Jednak se jedná o postupné evoluční vylepšování týkající se formalit, kde lze jistě chápat frustraci z jakéhokoliv zbytečného formalizmu, pokud tam nějaký je. Každé dva roky vytvářet novou koncepci odborných praxí je určitě nesmysl, ale stále je potřeba sledovat zpětnou vazbu, zda je vše v pořádku, možná by bylo méně frustrující, kdyby se po průběžném vyhodnocování pravidelně dělaly evoluční kroky a odstraňovaly se nedostatky. Pokud jde o obsahovou debatu, ke slovům Oldřicha Floriana o studentech jinak než prakticky zaměřených se otázal, zda ale tyto požadavky spadají do současného profilu absolventa, na který je studium zaměřeno. Jedná se o studenty, kteří vlastně říkají, že studují něco, co je až tak nezajímá v celém svém zaměření. Je otevřenou otázkou, zda tomu nutně musí jít studium, postavené na aktuálním profilu absolventa, naproti. Studium směřuje hlavně k praktické použitelnosti absolventa, tomu je přizpůsobena struktura výuky, což mu osobně dává smysl. Při argumentaci tím, že nechtějí být studenti prakticky orientovaní, není v situaci, kdy veřejnost právnickou fakultu platí hlavně proto, aby produkovala prakticky použitelné absolventy, podivuhodné, že tomu jde studium naproti, že je na tom postavené.
Jakub Pohl se připojil k tomu, o čem hovořil Marek Tesař, ocenil by komunikaci se studenty, vyhodnocení podnětů, ale obecně administrativní zátěž odborných praxí nevnímá jako neúnosnou. Osobně se po celou dobu svého studia snažil právo – jak soukromé, tak veřejné – aplikovat, jediné, co mu na formě zápisu praxí vadí, je to, že neměl problém praxi splnit, problém nastal až po ukončení semestru, kdy si vzpomněl, že by měl praxi absolvovat, tedy nikoliv s reálným absolvováním praxe, ale s nahlášením, že praxi bude vykonávat předem, než ji skutečně začal vykonávat. To vnímá jako hlavní překážku, že si nemohl odbornou praxi zapsat a absolvovat, i když ji reálně absolvoval. Otázal se, zda je reálný důležitý důvod, proč musí být praxe nahlášena alespoň deset dní dopředu, zda by to nešlo udělat zpětně prostřednictvím potvrzení o absolvování praxe, které je podepsáno poskytovatelem praxe, které považuje za dostatečný důkazní prostředek o tom, že praxe vykonávána byla.
Lenka Sochorová odpověděla, že pokud by to studentům pomohlo, mohou udělat to, že na začátku semestru napíší všem studentům pátého a vyššího semestru hromadný e-mail s připomenutím, co musí udělat, případně připomenutí mohou vložit do IS. S připomenutím praxe na začátku semestru není problém.
Jakub Pohl konstatoval, že je to poměrně dobrý nápad, osobně ve zkouškovém období musel dohánět odbornou praxi, aby mu to vyšlo. Pokud by připomenutí bylo na Vývěsce v IS, osobně by mu to pomohlo.
Oldřich Florian uvedl, že se nedomnívá, že by někdo ze studentů měl odpor k práci, jde mu o to, že když odborná praxe již nějak funguje, neměla by PrF limitovat studenty v tom, v jaké oblasti ji vykonali, a rozšířily se možnosti i o některé další oblasti, které zmiňoval ve svém dopise, aby to vyhovovalo všem studentům. K profilu absolventa, o němž hovořil pan předseda senátu, uvedl, že si uvědomuje současné postavení studia na PrF, jež má produkovat absolventy, kteří budou soudci, advokáti, prakticky orientovaní. Byl by rád, aby v budoucnu měli studenti větší svobodu k tomu, jak se chtějí profilovat, právo je velmi široký obor. Uvítal by možnost minor a major i v oblasti studia práva, jak funguje na některých zahraničních univerzitách. Byl by rád, aby se v budoucnu přistoupilo k možnosti studentů více se profilovat v průběhu studia, i rozšíření oblastí odborné praxe je dobrým krokem tímto směrem. Uvědomuje si však, že je silná opozice proti tomu, aby si mohli studenti sami rozvrhovat studijní plán.
Předseda senátu uvedl, že je třeba rozdělit otázky týkající se spíše nové koncepce magisterského studia a týkající se možných úprav v rámci stávající koncepce, kdy studenti i mimo AS snad rádi sdělí podněty k drobnému zlepšení toho, co lze snadno změnit, které si vedení PrF jistě rádo vyslechne.
Lenka Sochorová sdělila, že by si pan Florian měl uvědomit, že za jeden akademický rok praxi vykoná tisíc pět set až dva tisíce studentů, nelze situaci každého z nich posuzovat zcela zvlášť. Pokud se chce student profilovat, může vykonávat praxi dobrovolně, 90 % studentů praxi dobrovolně vykonává, PrF nebrání nikomu, aby čtyři dny v týdnu trávil v advokátní kanceláři. Jedná se o dobrovolnou aktivitu podobně jako si zapíše sportovní předměty na Fakultě sportovních studií. Studijní plán stanovuje povinné předměty, mezi ně patří předměty Odborné praxe stanovující minimum, co mají studenti vykonat a kde.
Chápe, že dělení na soukromoprávní a veřejnoprávní část nemusí všem vyhovovat. Je třeba to brát spíše tak, co se v konkrétním právním odvětví dělá, rozdělení do fází tomu na 90 % odpovídá. Stanovení minima a místa praxe ze strany PrF vyplývá z dlouhodobých zkušeností, z požadavků praxe, z profilu absolventa. Studium má nějakou posloupnost, i proto jsou praxe zařazeny až od šestého semestru. Ke slovům Ladislava Vyhnánka, že by si měl student vyzkoušet co nejvíce oblastí, uvedla, že proto PrF zavedla dvě fáze a požadavek, že když už se jedná o stejnou oblast praxe, pak alespoň u dvou poskytovatelů, aby si student vyzkoušel více, aby nebyl později překvapen, ne-li zklamán.
Damir Solak souhlasil s tím, že mají studenti projít co největším množstvím oblastí, není na škodu, když získají zkušenosti ve všech oblastech. Osobně jako přítomný nejmladší člen Studentské komory AS neměl s plněním povinných praxí ve čtvrtém semestru ještě osobní zkušenost, ale z dokumentů ví, že prostřednictvím žádosti o výjimku lze absolvovat odbornou praxi i dříve, jedná se nicméně pouze o jednotky případů. Chápe smysl šestého semestru, kdy student má znalost požadovaných odvětví, výjimky se udělují v případě, kdy se někdo vrátí do studia a uznávají se mu první tři roky studia. Studijní plán je do určité míry flexibilní, některé předměty lze studovat dříve než jsou uvedeny v šablonách. Chtěl by se zeptat na politiku udělování výjimek dříve než v šestém semestru.
Lenka Sochorová odpověděla, že výjimky uděluje pan proděkan Svatoň na základě žádosti o výjimku s odůvodněním, kterou student podá. Pokud je žádost racionálně odůvodněná, není důvod jí nevyhovět. Posuzuje se žádost od žádosti, nelze paušalizovat důvody pro udělení, je to velmi individuální.
Lukáš Buchta uvedl, že jako praxe se uznává například asistování poslanci, ale také členu rady města. Otázal se, zda když se přiznává jako praxe asistence, lze posuzovat jako odbornou praxi i výkon samosprávy. Pokud ano, zda je vhodné rozlišovat mezi územní a akademickou samosprávou.
Jan Svatoň potvrdil slova kolegyně Sochorové a uvedl, že žádosti o výjimky se posuzují individuálně, při existenci rozumných důvodů se jim vyhoví. K dotazu Lukáše Buchty uvedl, že by se na něj nemělo odpovídat, neboť je předmětem řízení, to se v zastupitelském sboru nečiní, když se o něčem rozhoduje v exekutivě.
Lukáš Buchta se otázal, zda se u asistence členu územní samosprávy rozlišuje statutární město, jakékoliv město či jakékoliv jiné zastupitelstvo.
Lenka Sochorová uvedla, že na informativním semináři uvádí, že podmínkou absolvování praxe je to, aby nad studentem měl dohled někdo, kdo je způsobilý praxi kontrolovat, studenta vést, motivovat, učit, vzdělávat. Další podmínkou je obsah praxe převážně právního charakteru, nikoliv administrativního. Třetí podmínkou je souhlas poskytovatele. Nezáleží na tom, zda je to statutární město, nebo obec na Vysočině, pokud praxe splňuje parametry odborné praxe: dohled, obsah a souhlas.
Lukáš Buchta se otázal, zda dohled má vykonávat člen tělesa, nebo celé těleso. Například člen rady.
Lenka Sochorová uvedla, že pokud je praxe vykonávána u člena rady, pak dohled vykonává člen rady.
Filip Křepelka poukázal na to, že i názory učitelů mohou být rozdílné. Je zcela legitimní otázka, zda praxe skutečně má být součástí vzdělávání v rámci čtyř nebo pěti let na PrF. Vrtá mu hlavou míra věrohodnosti razítek na praxi, kolik potvrzení reálně neodpovídá skutečně vykonané praxi. Nemá konkrétní informace, jen od studentů slýchá, že je to různé. Neví, zda míra obcházení nedosahuje takového stupně, který vrhá stín na celé odborné praxe. Ví, jak je to u mediků mimořádně hlídané, ale to u právníků není. Dodal, že čím více si studenti vyzkouší, tím lépe, tam směřuje německý model. Je legitimní diskutovat, zda jsou odborné praxe součástí pětiletého studia, zda jsou v dostatečném procentu absolvovány. Má za to, že Studentská komora AS má právo znovu a znovu otevírat toto téma bez ohledu na akreditování, nebo neakreditování. Jinak je možné smést ze stolu vše, neboť nic po akreditaci na deset let měnit PrF nebude.
Oldřich Florian připomněl otázku, jež se v diskuzi ztratila, zda se plánuje, že by i oblast praxe v nestátní neziskové organizaci mohla dostat do obou fází – jako oblast advokacie a oblast podnikové praxe – vzhledem k tomu, že může být praxe různorodá, u jedné nestátní neziskové organizace může být kompletně jiná než u druhé. Rozdělení mu připadá umělé, proto by se rád zeptal, zda se nezvažuje, že by tato oblast byla umístěna do obou fází odborné praxe.
Lenka Sochorová odpověděla, že zvažuje.
Jan Svatoň poděkoval AS, že k problému, které je a diskutuje se, nepřistoupil jednorozměrně, že se vyjadřují různé názory, od toho, že odborná praxe nemá být, k tomu, že naopak musí být součástí studijního plánu, což je záležitostí koncepce a vývoje nového, inovovaného studijního plánu, je to otázka obecnější. Také zazněly věci, z nichž celá řada přispěla k tomu, že názory mají směr, aby se něco zlepšilo tam, kde to bude možné a únosné. Odpověděl, že se zvažuje a bude se zvažovat, v celém lidském životě se zpravidla zvažuje. Závěrem znovu poděkoval AS, že přistoupil tímto způsobem a rozumně diskutuje.
Předseda senátu poděkoval panu proděkanu Svatoňovi, že AS poděkoval, je důležité, že se AS a vedení PrF navzájem slyší. Odnáší si naději, že si vedení PrF skutečně vezme to, co zaznělo, jako soupis podnětů, několik formálně evolučních podnětů, které bude možné uvést v život. Vyplývající závěr je ten, že to, co zaznělo, někdo bod po bodu zkusí promyslet, zda by se nedalo využít v zájmu zlepšení praxí. Předpokládá, že zájmem všech je, aby to, co dělají, bylo co nejlepší. Vyzval ke sdělení případných dalších – rozumných – podnětů.
Děkanka se otázala, zda z projednávání bodu II. programu učiní AS nějaký formální závěr.
Předseda senátu uvedl, že pokud někdo navrhne hlasování u usnesení, pak ano. Po prostoru poskytnutém k návrhům usnesení bod II. programu uzavřel.
Včera jsme se ve Studentské komoře ptali paní děkanky, jak a jestli by v případě svého znovuzvolení změnila odborné praxe. Místo věcné odpovědi na mě začala útočit se slovy, že mám na jejich změně osobní zájem. Neúspěšně jsem si totiž žádal o uznání práce v akademické samosprávě za odbornou praxi v oblasti samosprávy, i když tedy bylo rozhodnuto až nějakou dobu potom, co to senát projednal. 🙂 Ale jo, skutečně mám osobní zájem na změně jejich blbého nastavení. A myslím si, že ten zájem má i spousta ostatních studentů, které v senátu zastupuju.
Nepřijde mi ani, že by fakulta pracovala s nějakou relevantní zpětnou vazbou od samotných studentů. Na hodnotící schůzce magisterského studijního programu se odborná praxe řešila jen zběžně a byl to hrozný circle jerk, stejně jako celá schůzka. Přijde mi, že si toho cení především poskytovatelé praxí, kterým tím fakulta zajišťuje levnou pracovní sílu. Nezbytnost je nejspíš jenom pocit vedení, nevedou se o tom ani debaty uvnitř fakulty, natož nějaké průzkumy mezi absolventy.
“Prof. Rabušic vyzdvihl snahu fakulty klást důraz na praxi. Je po absolutoriu pro absolventy uplatnění?
Doc. Svatoň objasnil způsob umísťování studentů na praxe. Studenti praxi absolvují, až mají nějaké znalosti. V první a druhé fázi nastupují na praxi ti, kteří mají absolvované předměty soukromého práva a ve třetí a čtvrté fázi ti, kteří absolvovali předměty veřejného práva. Na praxi se běžně začleňují do pracovního procesu. Mnohdy absolvují praxi v advokátních kancelářích a často se stává, jsou s nimi natolik spokojeni, že jim nabídnou po absolutoriu pracovní místo. Z praxe musí studenti přinést hodnocení – přehled toho, čemu se věnoval. Nyní je o naše studenty velký zájem na Krajském úřadu Jihomoravského kraje. Děkanka doplnila, že požadavky na praxi jsou veliké. Se subjekty máme uzavřeny smlouvy, na základě kterých potom studenti praxi absolvují. Je ovšem možná i ta varianta, že si student zajistí svoji praxi sám.”
Oldřich T. Florian
člen AS PrF MU